Znáte buchtu štěstí neboli Vatikánský sladký chléb?
Pokud ne, možná je jen otázkou času, kdy vám váš známý daruje misku těsta, které budete dle přesných pravidel míchat a přidávat ingredience, pak hmotu rozdělíte na čtyři díly, z jedné upečete buchtu a další tři rozdáte spolu s receptem lidem, které máte rádi. Recept říká, že Vatikánský chléb se peče jednou za život a přináší štěstí celé rodině.

My jsme doma chléb pekli. Zprvu budil spíš rozpaky (těsto se nechává stát v pokojové teplotě deset dní a voní jako zkažené víno), ale nakonec chutnal všem. Kousek dostal i pes, aby ho nepřejelo auto.

Celé mystérium kolem buchty z nejmenšího státu světa mi připomíná hry, které jsme hrály jako děti. Dostaly jsme papír s nějakými moudry, musely ho aspoň desetkrát opsat a rozšiřovat dál. Velice zajímavé téma pro studium komunikace!

Nevím přesně proč, ale způsob, jakým se šíří informace kolem “buchty štěstí”, je mi docela sympatický. Už proto, že výsledkem je něco konkrétního (a dobrého). Líbí se mi i věta: Rozdejte těm, koho máte rádi.

Líbí se mi, že doba přípravy je podobná jakémusi tajemnému rituálu, a že to, jakou cestou vzniká, zvláštním způsobem stmeluje lidi z blízkého i širšího okolí. Líbí se mi, že buchta se peče a jí jednou za život. Nevím jak vy, ale já věřím, že štěstí mi přinese…

autor:Iva Hanzlíková