Hostem v Latinské škole – tentokrát ve středu 24. dubna 2013 byla Věra Čáslavská (* 3.5.1942). Bývalá česká sportovní gymnastka, trenérka a významná sportovní funkcionářka, sedminásobná olympijská vítězka, čtyřnásobná mistryně světa, jedenáctinásobná mistryně Evropy a čtyřnásobná Sportovkyně roku Českoslovenka. Po sametové revoluci byla v letech 1990-1996 předsedkyní Československého olympijského výboru a v letech 1995–2001 také členkou Mezinárodního olympijského výboru.
K nám do Milevska zavítala s malým zpožděním, přijela rovnou z Plzně, kde měl prezentaci film dokumentaristky Olgy Sommerové „Věra 68“. Pustila se do vyprávění s vervou a nenuceně. Je ze čtyř dětí, měla bratra a dvě sestry – tanečnice. Maminka posílala děti do nejlepších škol, do baletu. Nejmladší Věra byla všestranná, dělala atletiku, krasobruslení, balet. Vzpomínala na svůj první oranžový trikot, podle něj jí říkali „pomeranč“. Se sportovní gymnastikou začala pozdě, až v 15ti letech, díky Evě Bosákové. Po prvním neúspěchu na Mistrovství světa následovala již samé úspěchy. Čáslavská vybojovala celkem sedm zlatých a čtyři stříbrné medaile. Už v roce 1960 se v Římě na olympiádě zamilovala do Japonců, to jí vydrželo dodnes. Dokonce dostala darem originální samurajský meč, který je pro ni cennější než medaile. Její sportovní kariéra byla závratná. V roce 1968 podepsala petici Dva tisíce slov, její jméno na seznamu bylo impulzem pro další podpisy. Okupace 21. srpna ji zastihla na soustředění v Šumperku, signatáři charty se museli ukrýt, tak ji odvezli do chaty v lese, kde byla dva týdny. Pak ale odjela s delegací na olympiádu do Mexika. Nastala normalizace. Tehdejšímu vedení bylo trnem v oku to, že se Věra v Mexiku vdala( za Josefa Odložila) v kostele, a i to, že vyhrála nad sovětskými reprezentanty. Pak psala knihu, byl problém ji vydat, všichni se od ní odtahovali, byla vyloučena z ČSTV, političtí představitelé ji marně přemlouvali, aby svůj postoj změnila, nemohla sehnat práci, dělala uklízečku apod. Po roce 1989 se začala politicky angažovat, prezident Havel jí nabídl dokonce funkci primátorky Prahy. To odmítla, ale pracovala na Hradě jako poradkyně . Vzpomínala, jaké to bylo hektické období, na všech důležitých postech byli stále komunisté, bylo těžké někomu věřit, po době temna si lidé chtěli postěžovat, psali prezidentovi, ona byla takový filtr, všechny dopisy četla a snažila se na ně odpovídat. V práci trávila i patnáct hodin. Pak nastaly psychické problémy, dokonce chtěla skoncovat se životem. Požádala Olgu Sommerovou o natočení jejího rekviem – z tohoto záměru vznikl již zmiňovaný celovečerní dokument.
Čáslavská má tříletou vnučku Matyldu. Prozradila nám také to, že si Stáňu Suchanovou, která ji tři roky naháněla k uskutečnění tohoto pořadu, představovala jako nějakou jezinku bezinku. Ale byla příjemně překvapena a ocenila Stáninu vytrvalost . Závěrem ještě vyprávěla spoustu historek o Emilu Zátopkovi, kterého měla velice ráda, řekla „ byl to výborný člověk, parťák a talent na jazyky“. Od něho ví, že je důležité šetřit časem, ani jedna vteřina se nevrátí.
Alena Růžičková

Milevsko – Už v pět ráno ve středu 8.května2013 vyjížděl plně obsazený autobus poutníků z Milevska a okolí na dalekou cestu, až do podhůří Krušných hor. Duchovní doprovod poskytoval děkan Jakub Berka a trvalý jáhen Augustin Jarolímek. Organizačně vše zajišťoval Jan Neužil, kostelník kostela sv. Bartoloměje v Milevsku. Cesta rychle ubíhala s modlitbou i mariánskými písničkami. Cílem naší cesty bylo Dubí – kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Tato trojlodní bazilika ve stylu benátské gotiky působila i díky stavebním materiálům (mramor) v krajině Podkrušnohoří velmi exoticky. Jelikož jsme zde byli brzy, stihli jsme navštívit ještě poutní místo Bohosudov, který je součástí městečka Krupka asi 8 km severovýchodně od Teplic. Jeho dominantou je barokní bazilika Panny Marie Sedmibolestné (1701-1706) , obkroužená ambitem se sedmi kaplemi, novou rezidencí a školní budovou. Vnitřní zařízení s krásným baldachýnovým oltářem a nádhernou kazatelnou pochází z 1.pol. 18. st.. Skvělou akustiku chrámu si vyzkoušely zpěvačky milevského kůrového sboru, jejichž hlasy a písně nám ještě několikrát ten den zpříjemnily čas. Vždyť kdo zpívá, dvakrát se modlí ! Pak už jsme se přesunuli opět do Dubí, kde se již připravovala mše sv., kterou sloužil Otec biskup Jan Baxant. Splynuli jsme s množstvím poutníků z Čech i z Moravy, kteří připutovali 10 autobusy. Mše sv. byla krásným zážitkem a všichni jsme si odnášeli požehnání i pro naše rodiny doma. Otec biskup byl velice spontání a milý. Organizaci celé akce zaštiťoval místní farář P. Patrik, neboť mší sv. program zdaleka nekončil. Po ukončení bohoslužby se všichni přítomní autobusy přemístily do Novosedlice na farskou zahradu, kde bylo připraveno bohaté občerstvení pro všechny poutníky. Stoly, lavice, káva, čaj, voda, klobásy, koláče, bábovky, řezy….. bylo to skutečně úžasné. Mraky se honily po obloze, ale nad námi drželo NEBE ochrannou ruku, ani kapka nespadla. Pět set lidí by se hned tak nikam neschovalo. Došlo i na lidové písničky se šikovným harmonikářem, který chodil mezi námi. Po výtečném občerstvení jsme po 15. hodině přejeli do cisterciáckého kláštera Osek z 12. století. Prohlédli jsme si trojlodní baziliku (barokní přestavba), kapitulní síň, křížovou chodbu, přesbytář i refektář. I tady po výkladu naše zpěvačky zazpívaly několik písní a Bavorské litanie. Byla to příjemná tečka za celodenním putováním. Zpáteční cestu nám vyprávěním o své návštěvě Mexika zpříjemnil P. Jakub. Krátce po 21.hodině jsme šťastně dojeli do Milevska, duchovně posíleni a s vědomím, že ta dlouhá cesta za to stála.
Alena Růžičková

Dalo by se to nazvat černým pátkem v Milevské kultuře. Nejdříve byl (údajně ze zdravotních důvodů) zrušen v bazilice plánovaný koncert Lenky Filipové. Část obecenstva se přesunula na Hudební sklepy do Galerie M, a tak i když to zpočátku nevypadalo, bylo zase plno. Na všechny čekal opravdu nevšední zážitek. Stárnoucí rocker Sahara během pětatřiceti minut předvedl, co s muzikantem během pár let, řečeno slovy Rolling Stones, může učinit Sex, Drugs & Rock´ n´Roll...

(Jo, a teď jsem se dozvěděl, že Péťa Spálený zítřejší již jednou odložený koncert taky zrušil.)

Josef Veverka

K jaru patří přílet stěhovavých ptáků, tedy vracejí se i čápi. Na komín bývalého pivovaru u milevského kláštera se tento párek vrací každoročně.

Milevsko, Galerie M v pátek 22. 02. 2013 v 19.30 hodin.

Prvním gratulantem byl pro překvapeného Jiřího Dědečka Jan Burian. Společné vystoupení bylo vzpomínkou na úplné začátky.
Bylo plno, trochu jako v sauně, tříhodinový koncert sklidil zasloužené ovace…
Pro většinu diváků bylo milým překvapením pro ně dosud neobjevené Ticho, které zaujalo i formou zpracování Dědečkových písní. Ticho také slaví - 10 let!

Josef Veverka

Ve středu 28. listopadu se konal poslední letošní koncert milevských Hudebních sklepů. Hosty byla špičková slovenská kapela Longital, výrazná osobnost bratislavské alternativní scény. Oba členové Daniel Salontay i Shina Lo jsou excelentní muzikanti hrající v klubech a na festivalech po celém světě. Longital zrají koncert od koncertu a mohli jsme se přesvědčit, že slyšet je naživo, je zážitek srovnatelný s evropskými kapelami zvučných jmen. Daniel vyjel poprvé na turné s akustickou kytarou a bez laptopu, krabičky využíval střídměji, a tak koncert byl méně elektrický, než bývá zvykem. Rytmickým písním to ale vůbec neuškodilo, spíše naopak - mohly tak lépe vyniknout texty jejich „heart beatu“. Zvláště druhá polovina koncertu se nesla ve strhujícím tempu, kdy Shina střídala basovou kytaru s tancem s efektním využitím peří a šátků. Vrcholem koncertu byly písně Zlatá a Už len raz - dobrá akustika prkeného pódia Galerie M posloužila oběma při dupání jako přírodní "šlapák"

Atmosféru příjemně doplňovala výstava grafických děl s hudební tématikou přítomného Josefa Šindeláře.

Josef Veverka

Listopadové Hudební sklepy 2.11.2012 se nesly ve folkbluesovém rozjímavém tónu. Na jednom podiu se po letech sešly dvě legendy tohoto žánru – Pepa Streichl a Jan Spálený.

Spáleného ASPM počátkem 90tých let doprovodilo Pepu Streichla na jeho sólové desce Samota, samota. Jak Streichl před koncertem prohlásil, prodalo se jí tehdy 22 tisíc kusů. O tom si dnes leckteré hvězdy mohou nechat zdát, i když za mnohem nižší počty prodaných nosičů dostávají různé významné ceny. Více než tři a půl hodiny trvající dvojkoncert začínal Pepa Streichl. Prostřídal nové písně a starší hity (i když některé, jako např. Džínová nevěsta, měly po letech znovu premiéru, neboť Pepa po té, co prodělal poměrně těžkou mrtvici, se vše učí znovu a postupně bravurně zvládá hru na kytaru i foukačku). Jedním z přídavků byla milá ukolébavka Nakreslím si…

Za pár dnů čerstvý sedmdesátník a nezaměnitelný bluesman Jan Spálený přijel s komornější sestavou své kapely – s Triem. Na tubu a basovou kytaru jej doprovodil jeho syn Filip a na trubku a křídlovku světoznámý virtuóz Michal Gera. Repertroár Tria se dost lišil od „velkého“ ASPM. Spálený po letech vytáhl písně, které nebylo na živo dlouho slyšet, ať už z důvodů, že je zpívával Petr Kalandra a nebo prostě jenom zapadly. A tak jsme mohli slyšet písně jako Zavolej jen moje jméno, Cínový vojáček, Špitál u Sv. Jakuba a další. Galerie M byla opět plná, pravda, po tak dlouhém koncertě trochu ospalá, ale koncert to byl krásný. Kdo nevěříte, kupte si právě vydané živé CD Panenko skákavá, je tam z části podobný výběr a dá se to dávkovat postupně…

Josef Veverka