Problémy začaly už koncem loňského roku, kdy se do konce třetího čtvrtletí ceny pohybovaly kolem 7,70 Kč za litr, což pro nás bylo ještě poměrně příznivé. Kdyby tento trend vydržel, mohli bychom být spokojeni. V posledním čtvrtletí však došlo k mírnému poklesu a přicházely signály o tom, že začátek roku 1999 bude ještě horší.

Smlouva, která vznikla počátkem letošního roku, stanovovala litr mléka za 7,80 Kč, jenomže v dubnu mlékárny přestaly odebírat mléko všechno - odebíraly pouze zhruba 75%. Úplný propad nastal v květnu a červnu, kdy cena klesla na 5,90 Kč. Byla stanovena nová cena 7,20 Kč za 75% mléka, za zbylých 25% 2,50 Kč. To byl výsměch! Vždyť náklady na výrobu jednoho litru se u nás pohybují kolem 8,20 Kč. Na každém litru jsme tedy prodělávali přibližně korunu.

Prvního června se v Praze na protestní akci sešlo jedenáct tisíc zemědělců, další setkání proběhlo o sedmnáct dnů později v Litomyšli, ale kromě ministra Fencla a dvou zástupců Agrární komory tam nikdo zájmy zemědělců nehájil. Tam se stanovilo deset kritérií, které by vláda měla projednat a schválit - hlavně vyšší ceny (7,80) a odběr veškerého mléka.

Nějaký čas se skutečně odebíralo všechno. Jenže Olma Olomouc a Jihočeské mlékárny nedostaly vývozní licenci na mléko do zahraničí. Najednou tedy měly nadbytek mléka a opět snížily odběry o 11%. Znovu zasedla Agrární komora a Mlékařské družstvo, a výsledkem je to, že od prvního srpna je 75% mléka za 7,80 Kč a zbytek se stanovuje podle množství mléka ze sběrného místa.

V průměru 7,20 Kč. Je to cena, která se nám zrovna nelíbí, ale na to, aby družstvo mohlo fungovat bez většího propadu, je jakž takž slušná. Kdyby se však s touto cenou muselo počítat dlouhodoběji, měli bychom vzhledem k rostoucím nákladům velké problémy. Ideální cena by byla 8,30 Kč za litr, což by krylo výrobní náklady.

Mlékařské hospodářské družstvo JIH Tábor má 253 členů. Jeho účelem je prodej mléka od zemědělských družstev Jihočeským mlékárnám. Je tedy cosi jako náš prostředník i garant. Důležitá je také Agrární komora České republiky, která zastřešuje celý program zemědělské výroby.

Všeobecně se soudí, že mléka je hodně, ale podle mne tomu tak není. Mlékárny jsou schopny od nás všechno mléko odebrat, alespoň tady v jižních Čechách. Jinak se na to samozřejmě dívá vláda, protože jsou potíže s vývozem. Venku je všeho dostatek, a tamnější zemědělci se snaží přebytky tlačit k nám.

V naší oblasti od roku 1993, kdy začala transformace družstva, vystoupilo asi šedesát restituentů, ale ne všichni na navráceném majetku hospodařili; těch bylo jen kolem dvaceti. Většina z nich mléko prodávala, ale protože se zvýšily požadavky mlékárny na objem mléka ze sběrného místa, chovatelé s malými stájemi neuspěli. Dnes mléko neprodává skoro nikdo, není to zkrátka rentabilní.

Soukromníci se zaměřují spíše na výkrm hovězího žíru, kdo má louky a slušnou mechanizaci, je schopen vykrmit pár býků. Rozšířená je rostlinná výroba - pšenice, řepka, brambory. Je to výnosnější.

Po pravdě řečeno se toho trochu obávám, protože naše republika má ztížené podmínky. V okolních státech je nadbytek zemědělských výrobků a potřeba se jich zbavit. Otázkou je, kdo v tvrdé konkurenci bude schopen vyrábět levněji.

My dnes například nejsme schopni investovat do nových strojů, žijeme z měsíce do měsíce, s bídou platíme naftu a elektřinu. A jsem si jist, že nejenom my.

Teď přišly problémy s obilím, metrák ječmene prodáváme za 170 Kč a pšenici za 220 Kč, což je podobné jako za totalitního režimu. Letošní tržba za obilí bude nižší o tři miliony korun, což je pro nás ohromná položka, která bude chybět.

Jsem zkrátka pesimistou -vůči EU i zemědělství vůbec.