Za sedmero řekami a sedmero horami stála chýše plná dětí. Bylo to sedm nezbedných chlapců, kteří den za dnem rozčilovali svoji matku. Otec byl vždy pryč, neboť pracoval v lese, a tak musela matka vychovávat chlapce sama.
Jednoho dne její trpělivost přetekla. Když pekla chléb, chlapci si hráli před domem a jejich neustálý povyk ji vyrušoval od práce. Když jí zničili chléb svou nerozvážnou hrou, matka se rozčílila a zvolala: "Zabili jste chléb! Proklínám vás! Kéž by z vás krkavci byli." Jakmile to dořekla, chlapci se proměnili v krkavce, zatřepetali křidélky a uletěli pryč.
Po čase se matce narodila dcera Bohdanka. Když vyrostla, jednoho dne, našla v truhlici sedmero košilek. Ptala se matky, číže to košile jsou. Matka se nejdříve zdráhala, ale nakonec řekla Bohdance pravdu. Bohdanka se rozhodla, že své bratry najde. I vydala se na cestu.
Po dlouhé strastiplné cestě došla k jakési zřícenině. Když vešla dovnitř, spatřila sedm postelí, okolo stolu stálo sedm židlí a na stole leželo sedm malých misek. Byla hladová a unavená, a tak pojedla z každé misky. Poté si lehla do nejbližší postele.
Slunce právě zapadalo, když do místnosti přiletělo sedm krkavců. V okamžiku, kdy slunce zapadlo, proměnili se krkavci v sedm krásných, dobře urostlých mládenců. Poznali ve spící dívce svoji sestru a požádali ji o pomoc. Mohla je vysvobodit pouze tehdy, pokud by ušila ze suchých kopřiv sedm košil bez jehly a nití, aniž by slova promluvila. Bohdanka neváhala ani minutu a hned se pustila do práce. Když byla v polovině práce, jel okolo princ ze zdejšího království. Jakmile ji spatřil, zamiloval se do ní a vzal ji s sebou na zámek. Bohdanka šila a šila, nepromluvila ani slova, neodpověděla princi ani na jednu jeho otázku. Ačkoli Bohdanka s princem nemluvila, cítil, že ho také miluje.
Za nějaký čas se vzali a jak čas plynul, šťastnému páru se narodilo děťátko. To bylo trnem v oku princovy sestry. Ta již od prvního okamžiku Bohdanku nenáviděla, protože chtěla vládnout sama. A tak vymyslela léčku. Děťátko vyhodila z okna a do kolébky dala místo něj černé kotě.
Lidé Bohdanku obviňovali z čarodějnictví. Bohdanka v srdci trpěla a ronila slzy bez jediného slova. A šila a šila. Princova sestra se radovala z léčky, která jí vyšla. Bohdanku čekalo upálení na hranici. Když vstupovala na hranici, ještě došívala poslední rukáv. Lidé ji pomlouvali a křičeli na ni, že je bezcitná a nelituje svého dítěte.
Když už stála na hranici, tak jí nad hlavou zakroužilo sedmero krkavců, ona vyhodila do vzduchu právě došité košile a krkavci se rázem proměnili v krásné muže. Nejstarší z nich držel v náručí její děťátko. Bratři osvobodili Bohdanku a odsoudili princovu sestru.
Vše se vysvětlilo, protože už Bohdanka mohla mluvit. Pak žili s princem šťastně až do smrti.