Bylo nebylo, v jedné malé chaloupce, nedaleko lesa, žil sám malý, nezletilý Smolíček Pachlíček a jelikož je stát povinen zajistit adpci, povolal sociální pracovnice Jezinky, aby našly náhradní rodiče. Ale jediný, kdo mohl Smolíčkovi zajistit zodpovědnou výchovu, byl místní jelen se zlatými parohy. Jezinky však nemohly adoptivní matku sehnat, proto nechaly jelena, aby si svou družku ulovil sám, poněvadž byla doba říje. A jelikož k povinnostem rodičům patří zajistit dítěti zabezpečení životní úrovně, požádal Jezinky, aby v této době (pro něj těžké) se o Smolíčka staraly.

Jednoho dne Smolíček velmi zlobil, tak ho Jezinky daly stát na hanbu za dveře. Náhle jela okolo pravá Smolíčkova matka, která už na tuto příležitost čekala a Smolíčka unesla! A jelikož stát má zabránit únosu dítěte, začaly Jezinky Smolíčka usilovně hledat. Dlouho a dlouho hledaly, jen pár stop k autu shledaly. Tak si došly na sociálku pro auto a jely po stopách. Mezi tím se Smolíček spřátelil se svou maminkou a navrhl jí, že jí seznámí s jelenem. Maminka souhlasila a jelen byl rád, že už někoho má, tak byl nakonec velká svatba. Jezinky šly za družičky a byly spokojené, že to takhle dopadlo a že mají zase jeden případ za sebou.