Zuzana Kálalová: Samuelsona ani Obchodní zákoník si před spaním nečtu

Zuzana Kálalová studovala na naší škole čtyřleté gymnázium v letech 2004 až 2008. Po maturitě byla přijata na Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde v současné době dokončuje 2. semestr na Podnikohospodářské fakultě. Učitelé na ni vzpomínají jako na všestranně nadanou studentku, která se sama příliš neprosazovala, byla-li však vyzvána k nějaké aktivitě (např. k účasti na soutěži či olympiádě), mohli se na ni už plně spolehnout. V kolektivu spolužáků působila dojmem příjemné, usměvavé a přitom nenápadné, až skorou uzavřené dívky, která se však díky svým schopnostem a přátelské povaze dokázala prosadit a byla vždy v centru dění ve třídě.

JŠ: Jakou jsi měla představu o tom, co budeš dělat po maturitě, když jsi podávala přihlášku na naši školu?

Neměla jsem absolutně žádnou představu. A ani během těch čtyř let strávených na gymnáziu jsem nepřišla na profesi (školu), o které bych mohla říct: Ano, to je ono, to chci dělat. Spíše některé varianty postupně odpadávaly. Těžko bude člověk, který si nevyndá ani třísku z prstu, dělat chirurga apod. Věděla jsem jen, že chci pokračovat na vysokou školu a že jsem vcelku všestranně zaměřená – gymnázium bylo tedy jasná volba.

BK: Před třemi roky jste společně s Pavlou Hošinskou zvítězily v celonárodním finále soutěže o nejlepšího podnikového stratéga. Jak se vám, dvěma holkám, podařilo prorazit v tak velké konkurenci?

Tak to sama dodnes nechápu! (smích) Braly jsme to jako hru od začátku až do konce. I když samotné finále už moc „hravé“ nebylo. Mezi soutěžícími byla znát rivalita a oficiální prostředí pražského sídla HP jen umocňovalo napjatou atmosféru. V náš neprospěch, kromě toho, že před námi žádný čistě dívčí tým nikdy nezvítězil, hrál také fakt, že jsme se soutěže zúčastnily poprvé. Většina týmů nebyla na soutěži nováčky. Také proti nám stáli převážně maturanti, zatímco my jsme byly o dva ročníky níže. Myslím, že jsem byla dokonce ten rok nejmladší finalista.
Protihráči měli vypilované strategie, zatímco my jsme se rozhodovaly namístě, podle situace, citu, výrazů v obličejích konkurentů… Toť celé naše know-how.
V souvislosti s naším vítězstvím se vždy mluví jen o mně a o Pavle, ale náš tým měl tři členy. Tímto bych chtěla vyzvednout podíl Šárky Šimečkové, jako našeho depa a morální podpory, na našem úspěchu.

Na prvním obrázku (zleva) je Zuzka s Pavlou Hošinskou ve finále MESE v roce 2006.
Na druhém obě dívky přebírají certifikát z rukou velvyslance USA Williama J. Cabanisse.
Společnost na třetím snímku dělá Zuzaně její sestra Lucie, sestřenice a bratranec. Sestra Lucka studovala na naší škole čtyřleté gymnázium v letech 2002 až 2006. I ona byla výbornou studentkou, poněkud více než Zuzka zaměřenou na matematiku. Lucka a Zuzka jsou jednou ze dvou sesterských dvojic z naší školy, které se v různých letech zúčastnily finále MESE v Praze.

JŠ: Účastnila jsi se olympiád z českého jazyka, psala vtipné a čtivé příspěvky do Milevských novin, dokážeš tyto schopnosti uplatnit na VŠE (samozřejmě kromě referátů, seminárek či diplomky)? Uvažuješ, že bys třeba příležitostně přispívala do tisku? Láká tě představa ekonomické novinařiny?

Dosud jsem neměla příležitost nebo lépe řečeno jsem ji nevyužila. Na VŠE mohou studenti přispívat do Studentského listu a každý měsíc také vychází časopis Ekonomix. Pokud jde o ekonomickou novinařinu, tak nad tím jsem doposud neuvažovala, ale určitě je to dobrý námět k zamyšlení. I když těch článků, které jsem napsala, bylo opravdu jen pár, bavilo mě to.

BK: Je ještě nějaký další obor, v němž jsi reprezentovala naši školu?

Kromě zmíněných olympiád z českého jazyka jsem se na krajské úrovni zúčastnila také matematické olympiády. Největším úspěchem bylo ale samozřejmě vítězství v MESE. Dál už mě napadá snad jen účast na konferenci o EU, kde si náš tým pod vedením Lenky Žabkové rozhodně také neutrhl ostudu.

BK: Jak se změnil tvůj život, když jsi se přestěhovala z Božetic do mnohonásobně větší Prahy??

Tak hlavně se teď pohybuju podstatně víc pod zemí, než dříve. Nebýt viditelně označených stanic metra na pro mne klíčových místech, bylo by po mně už dávno vyhlášeno mezinárodní pátrání. Praha a hlavně VŠE vás naučí také větší samostatnosti, neboť co si tu člověk nezjistí a nezařídí, to nemá. Jinak je samozřejmě v Praze nepatrně větší možnost kulturního vyžití, než v Božeticích. Ale doma je doma! Pořád je to pro mě místo, kde je rodina, soukromí, televize, stále plná lednička, vypráno, vyžehleno, uvařeno,…

Na prvním obrázku (zleva) je Zuzka s dětmi, které v Praze hlídá
Druhý obrázek je ze skautského tábora v roce 2006.
Na třetím obrázku je Zuzka na maturitním plese své třídy 4.A v roce 2008 ve společnosti několika svých spolužáků.

JŠ: Jak se shoduje tvoje představa o studiu na VŠE s realitou? Neuvažuješ, že bys třeba v budoucnu vystudovala na VŠE rovněž doplňkové pedagogické studium a měla možnost učit ekonomické předměty?

Popravdě řečeno jsem nevěděla, co mám čekat. Na vysokou jsem šla prvně a ekonomie jsme se na gymnáziu dotkli jen letmo. Takže bylo jasné, že budu překvapená, otázka byla, zda příjemně. Jako správný prvák jsem byla notně vyjukaná. A i když jsem si na začátku prvního semestru říkala, že ničemu nerozumím, na škole se mi nelíbí, protože tu vůbec nikoho neznám a zkoušky nemůžu nikdy udělat, tak teď jsem ráda, že jsem právě tady. Ekonomické předměty mě baví, znám tu spoustu lidí, i když málokoho jménem, a zkouškové bylo pro mne z celého prvního semestru snad nejklidnějším obdobím (píšeme během semestru průběžné testy). Tedy překvapena jsem byla a to příjemně.
Uvažuji nad tím, že bych si při VŠE v budoucnu rozšířila kvalifikaci. Jako první mě napadla právě pedagogika, ale u téhle varianty jsem nezakotvila a poohlížím se i po jiných možnostech.

BK: Jak se díváš na roky strávené tady na gymnáziu v Milevsku?

Na ty roky moc ráda vzpomínám. Tam jsem poznala a získala spoustu skvělých přátel a užila si kopu legrace. I když ne všechno bylo růžové a zalité sluncem. Zažili jsme i řadu perných chvil a s lecčíms jsme bojovali. I tak to pro mě byly skvělé roky. Kromě spolužáků budu ráda vzpomínat také na „profesory“, po „vysokoškolsku“ magistry a inženýry.

JŠ: Co ráda děláš ve svém volném čase?

V současnosti svůj volný čas dělím na domácí a pražský. Doma bývám jen od pátečního do nedělního poledne a je tedy náročnější stíhat všechny aktivity, kterým jsem se věnovala dříve, jako je skautský oddíl, zkoušky kostelního sboru s mými přáteli apod. I tak se snažím neodtrhávat se od činností, kterým jsem se věnovala roky. V Praze trávím převážnou většinu týdne, ale díky rozvrhu jak školnímu, tak pracovnímu toho volného času není až tak moc. Jako správný student VŠE bych měla říct, že vymetám večírky jeden za druhým, ale to není zrovna má parketa. Jsem vlastně taková studentská černá ovce, neboť jsem se ještě nezúčastnila ani jedné „chodbovice“. Ale samozřejmě je tu nepřeberné množství možností, kam se vydat. Občas zajdu s přáteli do pizzerie či jinam - nedávno probíhal festival Jeden svět 2009 nebo přímo v areálu VŠE koncertovala skupina Kryštof. Jinak ráda poslouchám hudbu a čtu knihy. Pokud jde o knihy, tak beletrii. Samuelsona (pozn. JŠ: Zuzka zde užívá běžné označení základní učebnice ekonomie, P. A. Samuelson je jedním z dvojice autorů) ani Obchodní zákoník si před spaním nečtu, ač nám to bylo některými přednášejícími doporučováno, jako nesmírně čtivá záležitost.

JŠ: Děkujeme za rozhovor. Nechceš ještě něco dodat?

Přeji hodně štěstí nynějším maturantům u maturit a u přjímaček na jejich vytoužené školy.

Barbora Kuchtová, kvarta
Ing. Jiří Školník
květen 2009